Posouzení úvěruschopnosti: co musí věřitel prověřit a co hrozí, když to neudělá

Posouzení úvěruschopnosti je zákonná povinnost věřitele, ne formalita při vyplňování žádosti. Zákon o spotřebitelském úvěru přesně určuje, co musí poskytovatel zjistit, ověřit a doložit, než peníze pošle. Když to neudělá, nese následek on, ne dlužník: smlouva je neplatná a spotřebitel vrací jen jistinu, a to v době přiměřené svým možnostem.

Co úvěruschopnost vlastně znamená

Úvěruschopnost není bodové skóre, ale odpověď na jednu otázku: unese domácnost tuhle splátku po celou dobu úvěru? Zákon ji staví jako posouzení schopnosti plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, nikoli jako odhad ochoty platit.

Klíčová věta zákona zní, že poskytovatel smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Je to formulace obrácená naruby proti tomu, jak se o půjčkách běžně mluví. Nejde o to, jestli lze najít důvod schválit, ale jestli nezůstala pochybnost.

Porovnání příjmů a výdajů, ne jen příjmů

Zákon výslovně mluví o porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, tedy o majetku, závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Samotný doložený příjem tedy nestačí. Domácnost s příjmem čtyřicet tisíc a splátkami dvaceti pěti tisíc je na tom hůř než domácnost s příjmem dvaceti pěti tisíc a bez závazků.

Kdy se hodnota majetku počítá

Majetek se do posouzení promítá jen ve dvou situacích. Buď má být úvěr podle smlouvy splacen výnosem z prodeje majetku, ne pravidelnými splátkami, nebo z finanční situace plyne, že spotřebitel bude splácet bez ohledu na příjmy. Mimo tyto případy nemůže vlastnictví bytu nahradit chybějící příjem.

Kdy se posouzení opakuje

Povinnost se netýká jen podpisu nové smlouvy. Vzniká znovu i při změně závazku, která spočívá ve významném navýšení celkové výše úvěru. Navýšení rámce nebo dočerpání větší částky proto není administrativní úkon, ale nové posouzení.

Na koho povinnost dopadá

Rozlišování na banku a nebankovní společnost tady nehraje roli. Povinnost posoudit úvěruschopnost má každý, kdo je oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr podle § 7 zákona, tedy banka, spořitelní a úvěrní družstvo, platební instituce, poskytovatel platebních služeb malého rozsahu, instituce elektronických peněz i nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.

Rozdíl mezi těmito kategoriemi je v tom, jak přísný režim povolení musí firma splnit a jak často ji dohled kontroluje, ne v tom, jestli musí posuzovat. Podrobné srovnání obou světů rozebírá starší text o tom, čím se banka od nebankovní firmy liší.

Zprostředkovatel neposuzuje

Zprostředkovatel může informace od spotřebitele sbírat a předat je poskytovateli, ale samotné posouzení dělá poskytovatel. Když tedy zprostředkovatel slíbí schválení, slibuje něco, o čem nerozhoduje. Slib schválení bez ohledu na příjmy patří mezi typické znaky nabídek popsaných v článku o tom, proč je půjčka bez dokládání příjmu riziková.

Jaké informace musí věřitel získat

Zákon nežádá libovolné množství papírů, ale informace nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru. Ta čtyři slova jsou měřítko, podle kterého dohled hodnotí, jestli posouzení obstálo.

Poskytovatel čerpá z vnitřních i vnějších zdrojů včetně samotného spotřebitele, a pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti. Přiměřenost znamená, že u malé odložené platby na tři měsíce se čeká méně než u úvěru na osm let.

Povinnost říct předem, co bude potřeba

Podle § 84 musí poskytovatel nebo zprostředkovatel ještě před posouzením zveřejnit nebo spotřebiteli sdělit, jaké informace a doklady bude vyžadovat a do kdy je má dodat. Součástí sdělení je upozornění, že bez dodání podkladů úvěr neposkytne. Žadatel tedy nemá být překvapen, co po něm někdo chce, a nemá se dozvídat požadavky až v okamžiku podpisu.

Povinnost spotřebitele odpovídat pravdivě

Druhá strana téže mince je povinnost spotřebitele poskytnout úplné a pravdivé informace a na žádost je vysvětlit nebo doplnit. Vědomě nepravdivý údaj o příjmu není drobnost. U úvěru na bydlení zákon výslovně říká, že závazek nelze zrušit jen proto, že byly informace neúplné, ale výjimku dělá právě pro vědomě neúplné nebo nepravdivé informace.

Rozdíl mezi tvrzením a ověřením

Tady je nejčastější slabina, kterou dohled nachází. Zákon říká, že poskytnuté informace je poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, také použitím nezávisle ověřitelných údajů.

Číslo napsané žadatelem do formuláře je tvrzení. Výpis z účtu, potvrzení zaměstnavatele nebo daňové přiznání je ověření. Automatizované modely zákon připouští, ale jako způsob ověření přiměřený situaci, ne jako náhradu za jakýkoli podklad.

Výdaje se ověřují stejně jako příjmy

Praxe často věnuje pozornost příjmu a výdaje odbývá odhadem. Zákon přitom mluví o porovnání obojího. Výdajový model postavený jen na životním minimu podhodnocuje skutečné náklady domácnosti a dohled ho označuje za nedostatečně robustní. Vlastní kontrolní výpočet, ze kterého se dá vyjít, popisuje průvodce bezpečnou výší splátky.

Udržitelnost příjmu, ne jeho okamžitá výška

U úvěru na několik let nestačí zjistit, že žadatel měl minulý měsíc příjem. Podstatné je, zda příjem vydrží po předpokládanou dobu trvání úvěrového vztahu. Smlouva na dobu určitou, sezonní práce nebo příjem z jedné zakázky jsou situace, kde se udržitelnost prokazuje hůř.

Role úvěrových registrů

Registry nejsou jen nástroj věřitele, jsou i pojistkou spotřebitele proti přetížení. Zákon v § 88 popisuje, za jakých podmínek se mohou poskytovatelé vzájemně informovat o dluzích vypovídajících o úvěruschopnosti.

Podstatné je pravidlo z odstavce druhého: k údajům získaným z databáze musí poskytovatel přistupovat tak, jako by je získal od spotřebitele sám. Informace z registru tedy nelze brát jako orientační doplněk, který se dá upravit směrem dolů. Jak registry fungují a co v nich zůstává, shrnuje článek o bankovním a nebankovním registru klientských informací.

Co se z registru nesmí ztratit cestou

Typickou chybou je krácení zjištěných závazků koeficientem, dosazení poloviční splátky nebo úplné vynechání úvěrů s jednorázovou splatností. Každá taková úprava snižuje vykázanou úvěrovou zátěž žadatele, aniž by se cokoli změnilo na jeho skutečné situaci. Pokud poskytovatel takový úvěr nezohlední, musí mít doklad, že byl řádně splacen.

Právo vědět o zamítnutí

Když poskytovatel úvěr kvůli výsledku posouzení odmítne, musí o tom spotřebitele bez zbytečného odkladu informovat. Byl-li důvodem výsledek automatizovaného zpracování nebo vyhledávání v databázi, musí sdělit i tento výsledek a použitou databázi. Zamítnutí bez vysvětlení tedy není v pořádku.

Vnitřní pravidla poskytovatele

Zákon nehodnotí jen jednotlivé případy, ale i systém, ve kterém vznikají. Nebankovní poskytovatel musí podle § 15 zavést a udržovat pravidla a postupy vhodné z hlediska řádného poskytování úvěru, a mezi nimi výslovně pravidla a postupy pro posuzování úvěruschopnosti.

Vadné pravidlo je samostatné porušení, i kdyby v konkrétním případě náhodou nic nezpůsobilo. Dohled tak může postihnout nastavení, které umožňuje nezohlednit výdaje, aniž by musel prokazovat škodu u konkrétní smlouvy.

Odměňování, které nesmí tlačit na schvalování

Stejné ustanovení obsahuje pravidlo, které se v praxi podceňuje: odměňování osob přímo se podílejících na posuzování úvěruschopnosti nesmí být závislé na počtu ani podílu schválených žádostí. Systém, kde schvalovatel vydělá víc, když schválí víc, je v rozporu se zákonem už svou konstrukcí.

Pravidla pro jednání s dlužníky v prodlení

Součástí povinné výbavy jsou i pravidla pro jednání se spotřebiteli v prodlení, včetně snahy uplatnit ve vhodných případech přiměřená opatření ještě před zahájením řízení. Zákon jmenuje například odložení splátek, prodloužení doby úvěru nebo refinancování. Na to navazuje postup popsaný v textu o tom, jak jednat, když splátky přestávají vycházet.

Co se stane, když věřitel povinnost poruší

Následek je pro spotřebitele mimořádně silný a mnoho lidí o něm neví. Podle § 87 platí, že poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s pravidlem o důvodných pochybnostech, je smlouva neplatná.

Zákon k tomu přidává dvě věty, které to dělají použitelným v praxi. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, tedy i tehdy, když se dlužník neplatnosti sám nedovolá. A spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené svým možnostem.

Vrací se jistina, ne cena úvěru

Povinnost se týká jistiny, tedy skutečně poskytnuté částky. Úroky, poplatky a další náklady úvěru do ní nepatří. Rozdíl mezi jistinou a celkovou cenou vysvětluje článek o tom, co je celková částka splatná spotřebitelem.

Kdo určí, co jsou možnosti spotřebitele

Je-li spor o to, jaká doba odpovídá možnostem spotřebitele, určí ji na návrh kterékoli ze stran soud. Rozhoduje podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností, s přihlédnutím k příjmu a k celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele později, může soud dobu na návrh změnit.

Kam s podnětem

Neplatnost smlouvy řeší soud, dohled nad poskytovatelem vykonává Česká národní banka a spory o peněžité plnění mezi spotřebitelem a věřitelem projednává finanční arbitr. Který z těchto směrů kdy dává smysl, popisuje průvodce mimosoudním řešením spotřebitelského sporu.

Jak to vypadá v praxi dohledu

Že nejde o teoretické ustanovení, ukazují pravomocná rozhodnutí České národní banky. Ta jsou veřejná a dají se dohledat v databázi pravomocných rozhodnutí, kterou ČNB provozuje pro řízení zahájená od roku 2009.

Typické zjištění má dvě vrstvy. První je vada pravidel podle § 15, tedy že vnitřní postup vůbec neukládal uchovat doklady k příjmům nebo umožňoval nezohlednit výdaje. Druhá je porušení § 86 v konkrétních úvěrových případech, tedy že úvěr byl poskytnut bez posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací.

Proč se kontroluje vzorek smluv

Dohled nepracuje se všemi smlouvami, ale s kontrolním vzorkem. Pokud se vada najde v celém vzorku, je to silná indicie o systémovém nastavení, ne o selhání jednotlivého pracovníka. Právě proto se vedle jednotlivých smluv posuzují i pravidla.

Co si z toho odnese žadatel

Pro člověka, který si půjčuje, z toho plyne praktický závěr. Když po vás poskytovatel nechce nic, co by šlo ověřit, nedělá vám laskavost. Buduje smlouvu, která může být neplatná, a k tomu vám nastavuje splátku, kterou nikdo nepočítal proti vašim skutečným výdajům.

Šest signálů povrchního posouzení

Následující body nejsou právní test, ale spolehlivě ukazují, kde stojí za to zpozornět.

1. Nikdo nechce doklad o příjmu. Ani výpis z účtu, ani potvrzení. Věřitel pak nemá čím ověřit tvrzení ze žádosti.
2. Na výdaje se nikdo neptá. Formulář obsahuje jen kolonku na příjem a počet dětí, nic o nájmu, splátkách a nutných platbách.
3. Schválení přijde dřív, než jste cokoli doložili. Rychlost je prodejní argument, ne důkaz kvality posouzení.
4. Existující splátky se odbudou jednou větou. Věřitel se nezeptá na jiné úvěry ani neřekne, že nahlédne do registru.
5. Slib schválení dává zprostředkovatel. O poskytnutí přitom rozhoduje poskytovatel, ne ten, kdo úvěr sjednává.
6. Zamítnutí bez důvodu. Když poskytovatel odmítne a nesdělí, že rozhodl automat nebo databáze, neplní informační povinnost.

Žádný z bodů sám o sobě neznamená porušení zákona. Dva a víc dohromady ale stojí za to, aby si žadatel před podpisem vyžádal předsmluvní informace a prošel je v klidu. Postup pro takové čtení nabízí text o výběru spotřebitelského úvěru krok za krokem.

Nejčastější otázky

Odpovědi vycházejí ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Konkrétní spor vždy závisí na obsahu smlouvy a na doložených podkladech.

Musí posuzovat úvěruschopnost i nebankovní společnost?

Ano. Povinnost podle § 86 dopadá na každého poskytovatele spotřebitelského úvěru bez ohledu na to, jestli jde o banku, družstevní záložnu, platební instituci nebo nebankovního poskytovatele. Rozdíl mezi nimi je v režimu povolení a v rozsahu dalších povinností, ne v tom, zda musí úvěruschopnost posoudit.

Stačí, když věřiteli řeknu výši svého příjmu?

Nestačí. Zákon ukládá poskytovateli informace ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, a je-li to nutné, i pomocí nezávisle ověřitelných údajů. Vedle příjmu musí zjistit a zohlednit výdaje, závazky a způsob plnění dosavadních dluhů, protože posouzení stojí na porovnání příjmů a výdajů.

Co znamená, že je smlouva podle § 87 neplatná?

Znamená to, že závazek ze smlouvy nevznikl platně a soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel vrací poskytnutou jistinu úvěru, tedy skutečně vyplacenou částku, ale nikoli sjednané úroky a poplatky. Vrácení probíhá v době přiměřené jeho možnostem.

Kdo určí, v jaké době mám jistinu vrátit?

Přednostně se strany dohodnou. Je-li spor, určí dobu na návrh některé ze stran soud, a to podle možností spotřebitele a s přihlédnutím k jeho příjmu i celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele později, může soud tuto dobu na návrh znovu změnit.

Musí věřitel posoudit úvěruschopnost i při navýšení úvěru?

Ano, pokud jde o změnu závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Navýšení rámce nebo dočerpání vyšší částky proto není pouhá administrativní úprava smlouvy, ale situace, ve které se posouzení provádí znovu.

Má věřitel povinnost říct mi, proč mě zamítl?

Odmítne-li poskytovatel úvěr v důsledku posouzení úvěruschopnosti, musí o odmítnutí bez zbytečného odkladu informovat. Pokud byl důvodem výsledek automatizovaného zpracování údajů nebo vyhledávání v databázi, sdělí spotřebiteli i tento výsledek a údaj o použité databázi.

Co když jsem sám uvedl nepravdivý příjem?

Spotřebitel má povinnost poskytnout úplné a pravdivé informace a na žádost je vysvětlit nebo doplnit. U spotřebitelského úvěru na bydlení nelze závazek zrušit jen kvůli neúplným informacím, to ale neplatí, pokud spotřebitel vědomě poskytl informace neúplné nebo nepravdivé.

Další krok: Než podepíšete, spočítejte si splátku proti vlastnímu rozpočtu podle textu o výpočtu dostupnosti úvěru, a pokud už splátky drhnou, začněte u průvodce dluhy, exekuce a oddlužení.

Zdroje: zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména § 15, 84, 86, 87, 88 a 89, a databáze pravomocných rozhodnutí ČNB.